Mříčná – lihový dům

Ač je plesová sezóna v plném proudu, tak jsme si v sobotu 29.ledna střihli zábavku v našem oblíbeném Liďáku, tedy ve Mříčné. Kdo tam nikdy nebyl, tak jen stěží pochopí, jaké je to magické a útulné místo. Na sále praskající kamna, ve výčepu teče pivo proudem, v kuchyni voní domácí tvarohové buchty a nahoře v báru do sebe všichni lejou peprmintku :o). Úžasní pořadatelé si zaslouží obrovský obdiv za vše, co pro zachování vesnických tancovaček dělají. Jani, díky Tobě a všem podobným lidem. Zábavu jsme si hrozně užívali, na podiu vznikla nepopsatelná atmosféra a doufáme, že jsme alespoň trochu té veselé nálady předali mezi Vás. Můry (čti Aduš s Wendy) si nechaly ostříhat ofiny, takže si bylo z koho dělat srandu, nemusí se Moclik stále strefovat jenom do mě, že jo :o). Po skončení produkce jsme neměli jediný důvod jet se „dorazit“ někam na benzínku či do nonstopu, ale přemístili jsme se do kuchyně, kde jsme byli zahrnuti vším, co se dalo sníst a vypít. Takhle nějak to určitě funguje nahoře, v nebi :-).

Závěrem mi dovolte ještě malé zamyšlení. Poslední dobou se dost často setkáváme s divnou věcí. Druhý den po akci se nás spousta lidí ptá: „Co zábava, kolik bylo lidí ??“. Nikdo se nezeptá „Jaká byla zábava, nebo jestli hrajeme nějaký nový písně atd…“. Copak je jediným měřítkem dobré zábavky počet platících ? Samozřejmě, že se mnohem líp hraje pro plný sál, než pro 30 lidí, ale právě Mříčná byla (alespoň pro nás) jasným důkazem toho, že nemusí být pokaždé 300 platících. V sobotu možná nebyla ani polovina a přesto na tuto akci budeme ještě hodně dlouho vzpomínat.. My si naštěstí na návštěvnost nemůžeme stěžovat a jsme za to rádi, ale úroveň zábavy se skutečně nedá měřit podle počtu platících a proto nás věčné otázky „kolik bylo lidí“ už skutečně unavují. Je to zřejmě momentální módní trend, předhánět se s ostatníma kapelama v návštěvnosti a trhat v tomto směru jakési rekordy. Před pár lety, když jsme ve Svojku měli 160 platících, tak se o této akci ještě dlouho povídalo, páč tehdy nebylo moc v oblibě chodit na živou muziku. Dnes už se skoro bojíme říci, že jsme měli „jen“ 150 lidí, protože na to každý odpoví „ty vole, to je hodně málo“. Proč? Važme si i těch méně navštívených akcí, jelikož často mohou být mnohem lepší, než ty, kde je úplně narváno…

Vrchlabí

Je sychravé sobotní ráno, 5 února. Večer nás čeká hraní na skautském plese ve Vrchlabí. Musím obtelefonovat celou kapelu a techniku, abychom doladili večerní harmnogram odjezdů, nakládání aparátu atd… Říkám si, nebudu po pátku nikomu volat v osm hodin a vyčkám až do desáté, to už určitě budou všici střízliví a vzhůru. Přátelé, z celé kapely mi vzala telefon pouze rozespalá Vendula. Choman mi zavolal zpátky asi v jedenáct a rozhovor to byl vskutku na úrovni. Ve čtyři odpoledne mi volá mistr znova, že sice pamatuje, že jsme spolu „ráno“ mluvili, ale vůbec neví o čem… To je partička :o)
No a nyní k plesu samotnému. Nejprve jsme zvažovali, zda-li se vůbec na akci tohoto typu hodíme, jelikož písně od Bobří hráze skutečně nehrajeme, ale pak nám došlo, že v songu Léta jalový zpíváme o panoj Foglaroj, tak jsme vzápětí nabídku vystoupení přijali :-). Kdysi se na památném sále KD Střelnice točil kultovní film Hoří má panenko. Dnes už se tam, pravda, točí jenom plzeňské, ale hrozně dobré :o). Adélka nám k tomu upekla šunkovej štrůdl, tak jsme si v šatně udělali takovej pěknej piknik. Cestou domů jsme s Chomanem dostali ukrutnou žízeň a tak šofér Dědek svolil, že nám přibrzdí v nonstopu „na jedno“. Ponurou atmosféru v báru jsme se zřejmě rozhodli osvěžit tím, že do jukeboxu narveme všechny prachy, takže by byl hřích opustit lokál, ve kterém hraje tak dobrá muzika. Dědek to s náma vydržel asi do půl šestý a pak si nás odvlekl do vozu. Když jsem se v neděli podíval do peněženky, bylo zcela evidentní, že jukebox tam hraje ještě dneska…
Příští sobotu nás čeká erotický ples v Turnově. Choman tam jede už ve čtvrtek, prej aby o nic nepřišel…

Turnov – erotický ples

V sobotu 12. února byl náš lehce úchylný soubor přizván do Turnova na „ero?ák“ (jak mu přezdíváme my profíci). Asi čekáte, že zde teď napíšu, jak jsme se na tuto akci horečnatě těšili, a že jsme už nemohli dočkat sobotního večera. Pravdou je, že oko mlsouna si zde skutečně užilo, ale my jsme přeci tvrdí rockeři, nás jen tak něco nevyvede z míry. Trochu jsme si zavoplendovali, ale tím to haslo. Na podiu jsme se střídali s kapelou Nastarýkolena, chvílema jsme se propletli tak, že jsme hráli všichni současně. Známku punku si s náma pro změnu střihnul Fíla ?ubr, který spolu s Lubošem Dvořákem moderoval tento pestrobarevný večer. Pořadatelé, kterým tímto děkujeme za pozvání, měli celý večer skutečně profesionálně zmáknutý, kdybychom my imrvére nepřetahovali naše hudební vstupy, tak vše klapalo přesně na minutku. Program byl skutečně hodně výživný a nuda tedy rozhodně nebyla. :o)

Věrným fanouškům musíme oznámit jednu čerstvou novinku v kapele, ke které se schylovalo již delší dobu. Někoho tím možná naštveme, jiného zklameme, ale pevně věříme, že zdravé fanouškovské jádro si na tuto změnu časem zvykne a přizpůsobí se nám. Víte, postupem času prostě všechno omrzí, i ta nejhezčí holka se po letech okouká a okolnosti ji donutí třeba změnit barvu melírů. No a zrovna tak my už delší dobu cítíme, že jsme Vám malinko zevšedněli a začali jsme tedy přemýšlet, co Vám nabídneme nového. Nápad se nám v hlavě rýsoval už delší dobu, ale teprve v Turnově jsme se odhodlali jej zrealizovat. Místo zelené jsme začali pít vodku…

Semily

Další plesové hraní jsme absolvovali v pátek 18.února v KD GOLF Semily. Tentokráte jsem se vzdal řízení již cestou tam, neb nás v Koš?álově přepadla strašná žízeň. Vendulína dostala naši plnou důvěru a směla se chopit volantu. Za odměnu nám u benzínky koupila nějaký ty píva :o). V Semilech nás čekal plný sál krásných slečen, takže jsme opět museli nasadit černý brejle, abychom se mohli alespoň trochu soustředit na muziku…
Vendy v šatně vytáhla lahev peprmintky, že prej musíme řádně zapít její narozky, což se také v zápětí stalo. Aby se neřeklo, že jsme nějací hulváti, rozhodli jsme se oslavenkyni náležitě obdarovat. Byla pochválena za bezchybné řízení do Semil a s velkými díky přijala naši nabídku, že to může (musí) odřídit i zpět. Jooo, kdyby byli všichni chlapi takovýhle dobráci, to by se to ženskejm pěkně žilo :o).

Roztoky – candrbál

Letošní plesovou sezónu jsme definitivně ukončili v sobotu 5.března na maškarním bále v Roztokách. Sešla se zde spousta úžasných a nápaditých převleků, ale asi nejpřesvědčivěji působil Choman, kterej předstíral, že má 39st. nad nulou a během hraní mu z nosu vytekly dva litry krve… :-). Né, nyní beze srandy, klobouk dolů, že to Chomrs celej večer vydržel a nemuseli jsme akci zrušit. Jediné, co už náš marod nezvládl, byl tradiční nedělní dýchánek v hospůdce, kde spolu rozebíráme, jak jsme si pěkně zavoplendovali, plácáme se vzájemně do ramen a chválíme se, jak nám to pěkně hrálo :o). V této pozici Chomana hrdinně zaskočil Moclik a liboval si, jakou máme pěknou tradici :o)).

Svojek - naposledy s Pavlem

V sobotu 2.dubna jsme téměř po třech letech zavítali do Svojku, což je skutečně MEKKA tanečních zábav. Útulnej sál, výborná domácí kuchyně a neuvěřitelně nízké ceny nahoře „v pekle“. Je to přesně tak, jak mi u baru řekl kámoš Keby – „tady pozveš půl sálu na panáka a zaplatíš padesát korun…“ :o). Bohužel pořádání těchto akcí „odsírá“ stále stejná parta místních dobrovolných hasičů a tito nadšenci samozřejmě nemládnou, ale to je asi na všech vesnicích stejný. Klobouk dolů před jejich výdrží a stálým optimismem, protože nebýt těchto „bláznů“, tak je s bigbeatem konec a nástěnky podél silnic zaplaví pouze plakáty, že se otevírá novej hypermarket…
Svojek byl posledním kšeftem, kdy nám bubnoval Pavel. Chceme mu tímto veřejně poděkovat za několikaletou spolupráci, za stovky hodin, které strávil v naší úchylné společnosti a vůbec za vše, co pro Soumrak udělal, vážíme si toho. Třeba se ještě někdy v budoucnu společně na podiu setkáme. Díky PAVLE !!!

Roztoky - prvně se Zelencem

V neděli 24.dubna se v Roztokách konala tradiční Velikonoční zábava, na které pravidelně vystupuje Luboš Odháněl s kapelou. My jsme byli přizváni, abychom odstartovali večírek a následně Lubošovi pokřtili jeho nové cédéčko. Byla to pro nás ideální příležitost, abychom vyzkoušeli nového bubeníčka Láďu Brodského, zvaného též Zelenec, se kterým ještě nemáme nacvičen celovečerní repertoár. V podstatě jsme se zatím viděli pouze 3x (1x v Turnově v nonstopu a 2x na zkoušce). Adélce byl bubenec poprvé představen až na podiu :-). Před první zkouškou nám kapelmajstro Moclik poslal následující mail: „Haló, nemá cenu se nějak přetvařovat, chovejte se před Láďou ve zkušebně jako normálně, a? hned od začátku ví do čeho jde. Holky beztak zase vytáhnou nějakou pikantní ložnicovou příhodu, Choman si usere, já krknu, Pas?a to klasicky okomentuje nějakou úchylárnou a pak si všichni otevřeme lahváče. Jestli tohle skousne, tak se mezi nás hodí…“
A nyní k bubencovi samotnému. Zelenec používá trošku razantnější styl hraní a mimo všemožných vylomenin, které za bicíma předvádí (třeba Choman dostal během hraní prvně přes držku paličkou…), ještě přitvrzuje muziku tzv.dvoušlapkou. Tuto vlastnost v šatně vychvaloval Moclik těmito slovy: „ty vole, je to znát, že máme ty dvě šlapky…“ – na čež mu bylo odpovězeno: „…který myslíš ?“ :o) No nic, večírek pokračoval dál, akorát jsme se ze šatny přesunuli dolů k baru. Zde mě oslovil vedle stojící mládenec, zda-li bych mu nedonesl naše CD. Naivně mi dal peníze předem, za čež jsem vzápětí koupil nějaký vodky a pokračoval v duchaplné debatě se spícím Chomanem. Na to cédo jsem si vzpomněl až v pondělí odpoledne. Já to říkám furt, nevěřte nikomu, komu je přes třicet… :o)

Nová Telib

Soumrak rád přijal pozvání Luboše Odháněla a v sobotu 21.května jsme jeli zahrát pár písniček do Nové Telibi, kousek od Mladé Boleslavi. Krásný letní parket za hospodou, teplá noc, vůně grilovaného masa, pivko točené do kelímku – prostě sezona konečně začala. Kéž by na všech akcích vydrželo takhle pěkné počasí a dobrá nálada. Setkali jsme se zde se spoustou známých, jednak dorazilo plné auto až z naší domoviny a dále pak lidičky z okolních vesnic – hlavně ze Semčic, kde jsme kdysi poměrně často hrávali. Všem moc děkujeme. Po hraní za mnou přišel kamarád z obce Klášter Hradiště, u kterého jsme mimochodem kdysi také vrzali, a povídá mi, že kouká jako blázen, že jsme obměnili půlku kapely a je prej škoda toho blonďatýho kytaráčka s kudrlinkama. Já na to odvětím, že jsme nikdy v kapele neměli žádnýho blonďáka (krom mě), ale nedal si to vymluvit. Nakonec jsme dospěli k závěru, že se vlastně jedná o Chomana, kterej už potřetí za svoji kariéru brutálně změnil image. Nejprve si koupil nové tričko, pak si nechal na zápěstí vytetovat basu (chápej jako hudební nástroj…) a nyní se dal ostříhat. Po tom, co jsem Chomrsoj přetlumočil tento rozhovor, mi svatosvatě slíbil, že si zase nechá narůst máničku, páč si ho doma babička plete s nejmladším bráchou a v hospodě po něm chtějí občanku :-).

Liberec a Brodek u Dětenic

V pátek 27.května jsme zavítali do Liberce. Čekalo nás hraní v příjemném klubíku La Fabbrica, kde jsme mimo jiné kuriozity udělali např. rekord v návštěvnosti, neb takhle málo lidí tam snad ještě nikdy nebylo :o). Z toho důvodu jsme se snažili oddálit začátek vystoupení, ale číšník, který nám přinesl další dávku drinků, suše poznamenal, že jestli čekáme na lidi, tak tohle už je všechno, nikdo jinej už nedorazí. Choman mu odpověděl po vzoru Járy Cimrmana – „Zamkněte všechny východy z budovy, za chvíli jdeme hrát…“. Nicméně koncert proběhl ve vší parádě, po hraní mi dokonce kdosi šoupnul za klávesy kilčo, zřejmě tím chtěl poděkovat, že už jsme skončili :-). Krom naší galerie můžete fotky vidět i na portálu Párty Liberec.

Víkend se během pár hodin přehoupl do své druhé poloviny a je zde sobotní podvečer. My už zase sedíme v autě, které (světe div se) opět dobrovolně řídila slečna Vendulka a vůbec neprotestovala a zastavovala nám u čerpacích stanic. Hned u první benzínky jsme se rozhodli vrátit páteční flašky, abychom si v autě měli kam dát nohy. Po krátké hádce s personálem (hádal se Choman, já mu dělal bodyguarda), byly doplněny zásoby plzeňského moku a už si to frčíme do Jinolic, což je druhý domov našeho bubence Zelence. Dnes nás čeká hraní před Lubošem Odhánělem v Brodku u Dětenic. Jeden by nevěřil, přes jaké vesnice budeme projíždět. V obci BUKVICE jsem se cítil jako doma hlavně já s Chomanem, hned vedle si našel svoji vísku i Zelenec. Naše dívenky si oblíbili název další přilehlé obce a to co následovalo nakonec, to prostě hovoří o úrovni celé kapely… Abyste pochopili náš ostrovtip, tak se musíte mrknout na poslední 4 obrázky v sekci FOTKY.
Co se týče hraní samotného, tak publikum nás přijalo až nečekaně vřele, čehož si moc vážíme. Zelenec posílá omluvu jisté slečně, která vykonávala potřebu ve tmě za autem, on si jí nevšiml a obsah svého měchýře ji poslal na záda…, ale prej toho nebylo moc :-).
Na závěr Vás ještě musím upozornit na další brutální změnu v kapele – začal jsem používat jen jedny klávesy. Je mi jasný, že kvalita naší hudby tím dostala citelnou ránu, ale už jsem nemohl déle snášet příkoří a křivdy, kdy zbytek souboru už stojí u baru a já ještě balím aparát… Jak řekl Moclik – nejlíp se má zpěvák, zavře hubu a má sbaleno… Díky všem za krásný víkend, užívejte léto a navštěvujte letní parkety, ahoj !!!

Městec Králové

Víte jaký je rozdíl mezi letní a tropickou nocí? Během letní noci neklesne teplota pod 15st. Pokud nastane tropická noc, což se v našich končinách stává jen výjimečně, tak teplota nesmí klesnout pod 20st. V sobotu 4.června jsme si užili pravou a nefalšovanou letní noc v Městci Králové, kde se konal další koncert společného turné Luboš Odháněl a Soumrak :-). Tato akce překonala atmosféru tanečních parketů a spíše se svým charakterem přibližovala festivalům – spousta lidí, veliká stage, skvělý zvuk Standy Beneše a k tomu ještě točená plzeň! Mě osobně to uchvátilo natolik, že mi zbytek kapely ujel domů a já nad ránem cestoval s naším fanklubem – díky za odvoz mého těla.

Horní Sytová

Sobota 18.června. Od rána zataženo, ale pršet začalo až večer, přesně ve 21.15, tedy hned po první písničce. Co víc si přát…, snad jen, kdyby se ještě malinko ochladilo. Je to tu, se soumrakem se konečně dostavila i parádní kosa. Jako bonus by to chtělo ještě alespoň dalších 5 zábav v okolí pěti km. Také splněno. Teď už snad chybí jen nějaká porucha na autě. Není problém, cestou na akci mi prdnul klínový řemen, takže už se nemám ani na čem pověsit... Přesto přeze všechno přišla v sobotu k Jizeře až nečekaná dávka lidí a nám nezbývá, než smeknout klobouk a vyslovit veliké díky. Dokonce dorazila i partička fanoušků z Kláštera u Mnichova Hradiště, což je pořádná štreka (chlapáci díky za tu láhev pálenky, něco takhle dobrého jsme dlouho nepili).
První sérku s náma bravůrně odehrál náš bubenec alternista, tedy mr.Kolácius, který cestou na hraní musel zastavit u nástěnky, aby se dozvěděl, kde se dnešní produkce koná :-). Jsme asi jediná kapela na světě, která si dělá sama sobě předkapelu. Zbytek večera už proběhl bez problémů, pršelo jen občas a zimu z těla vyhnala ta zmíněná pálenka. Ovšem neznám lepší pocit, než ve 3 ráno zjistit, že jste si v autě zabouchli klíče. Nejsem žádnej začátečník, nestalo se mi to prvně, takže s sebou vozím náhradní. Do teď nevím, jak se to mohlo stát, ale já si tam zabouchnul i ty rezervní… Tak tohle už se dalo vyřešit jedině v nonstop báru. V neděli, kolem poledne, jsem si za spoluúčasti Chomana vykradl svoje vlastní auto…

Třtěnice

Začátek prázdnin, dlouhé dny a krátké noci, všude vůně ohýnků a grilů, atmosféra jako stvořená, aby člověk opustil zajetý styl konzumního života a vyšlápl si někam do přírody, k vodě, na hrad či zámek… Je to k nevíře, ale v sobotu 25.června se na svůj první životní čundr vydal i Moclik. Po obědě si sbalil potřebné propriety (kytaru, náhradní struny, trsátko a tři lahváče) a vyrazil na koncert vlakem. Jeho romantická duše neodolala krásám Českého ráje a tak vystoupil už ve stanici Jinolice a šel (pěšky!!!) neuvěřitelné 4 km za Zelencem do stánku v kempu u Jinolických rybníků. Do Třtěnic se hoši dostavili sice pozdě, ale zato s popěvkem – „Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta…“.
Po té, co nás na podiu vystřídala kapela Va?ák, odebrala se naše nová country skupina Soumrak přímou cestou k baru, kde se děly věci vskutku nevídané. Náhodný kolemjdoucí pouze konstatoval, že jsme skutečně zvláštní kapela :-). Řidič Dědek už se na nás taky nemohl dívat a šel raději spát do auta. Ostatní sled událostí už mám hodně v mlze. Vím jen, že Moclik odmítl jet s náma domů, že prej bude spát pod širákem. Následně si uvědomil, že jakožto správný tramp ještě nemá splněn dnešní dobrý skutek a jal se vehementně pomáhat Afrošoj s uklízením aparatury. Afroš, vida Moclika jak se motá po areálu s bednama, suše poznamenal „Jdi si radši někam sednout…“. V neděli mi Moclik volal, že na čundru byl poprvé a naposled, jelikož takhle zle mu ještě nikdy nebylo. Ono totiž být čundrákem, je skutečně záležitost jen pro drsné chlapíky… :o)

Chutnovka u Turnova - naposledy se Zelencem

Soumrak (ošizenej o Vendulku) hrál v pátek 1.7.2011 v Chutnovce, kousek od Turnova, kam si nás opět pozval Luboš Odháněl a spol.... Již od začátku to vypadalo, že vše dopadne stejně jako vloni, tedy celovečerní slejvák, ale tentokráte se voda Chutnovce vyhnula. Díky všem známým za návštěvu.
Po vzájemné dohodě jsme se (v dobrém) rozešli se Zelencem. Jeho tempo (životní) se prostě nedá zvládnout :-). Počínáme hledati nového bubeníka, zatím nám záskok přislíbil Koláč.

Jak se jinoch chtěl pravým chlapem státi…

...aneb letní příběh ze života

Prázdniny a dovolenky jsou v plném proudu a členové Soumraku si užívají všech letních radovánek plnými doušky. Já Vám sem nyní napíšu aktuální příběh nejmenovaného kytaristy, zpěváka a moderátora jedné známé kapely. Tento „mládenec“ si na všech podiích neustále dělá srandu ze svého kolegy, který je krom neuvěřitelného saxofonopianového nadání obdařen ještě vlastností vášnivého čundráka a chovatele králíků. Ve všech zmíněných koníčcích se tomuto chlapci velice daří a je uznávaným profesionálem mezi odbornou veřejností. Toto všechno je silně proti srsti uvedenému kytaristovi a ve svých proslovech k bouřícímu davu neustále snižuje hrdost svého kolegy a dělá si z něj ošklivou, ba dokonce zákeřnou legraci. Klávesista to nese s těžkým srdcem a každý takovýto výrok, proti své osobě, zapije dalším douškem Plzeňského moku. Jinak je to ovšem hoch skromný, statečný a doufá, že pravda jednou vyjde napovrch (i bez boje). V zákulisí nedávno řekl kytaristovi přímo do očí slova tvrdá, ale pravdivá: „Čundráctví a chov králíků je záležitost pouze pro drsné chlapy, hochu…“.
Kytarák, ač normálně nedá na podobné řeči, tak tato slova ho vskutku píchla až do srdce. ANO, klávesák vyslovil životní moudro a pravdu, která stojí za zvážení. Odvetný čin na sebe nenechal dlouho čekat. Kytarista se hned na příští koncert vypravil vlakem a se spacákem přes rameno. Tento „pokus o čundr“ ovšem skončil v nákladovém prostoru zvukařovi Avie, která nad ránem dopravila prochladlého rádobyčundráka až k domovním dveřím. Probuzení se doma na zemi vedle krbových kamen a navíc bez spacáku (ten hned po půlnoci vyměnil u baru za lahev vodky) – to nebyla ta pravá odveta. Posnídal tedy dva lahvové Braníky, ke kterým snědl nazelenalý špekáček, jenž mu jako jediný zbyl ve futrálu po spacáku. Sebral poslední zbytky sil a vypravil se do Roztok na Krakonošovu tržnici, kde si pořídil králíka. Zatím jenom jednoho a pro jistotu zakrslýho, ale na začátečníka prej dobrý.

V pondělí 18.července 2011 ve 20.33 hod. mi přišla následující SMS: „Tak vole, jsem na hovno čundrák i chovatel. Dnes nám králik zdechnul…“.
Z toho plyne jasné ponaučení, milé děti: Pokud chcete dobrým čundrákem býti a po návratu domů živé králíky míti, pak musíte jedině Plzeň píti !!! :-)

PS: Tento pravdivý příběh sponzoruje Plzeňský pivovar, a.s. Honorář pošlete na účet nejmenovaného Kytaristy pod heslem „konto králik“.

Dolní Sytová

Stalo se dobrým zvykem, že třetí srpnovou neděli jezdíme hrát ke Splavu, kde místní nadšenci pořádají pou?ové dozvuky. Zábava byla tradičně odstartována teplým letním deštíkem, který naštěstí neměl dlouhého trvání. Neděle je trošku nezvyklý den na konání muziky, ale lidem to evidentně nevadí, jelikož je návštěvnost každoročně hodně nadprůměrná. Tentokrát se akce konala v neděli 21.srpna a ještě v pondělí v půl druhé ráno jste nás nechtěli pustit z podia a my se museli 2 x vracet s přídavkem, což u nás není moc častý jev :-). Všem zúčastněným, jakožto i všem pořádajícím, děkujeme, byl to krásný večer. Pro auto a pro aparát jsme si přijeli druhý den odpoledne…
Za bubny jste po dlouhé době mohli vidět a slyšet Láďu Kolačného, kterému stačily pouhé dvě zkoušky, aby se bravůrně naučil celovečerní repertoár. Je to prostě borec. Za mixážním a světelným pultem jste zase mohli spatřit rodinnou firmu Afroš a syn. Když jsem o jedné pauze slezl zpocený z podia, nemohl jsem si nevšimnout fronty krásných mladých slečinek, kterým se pan mladý Afroš podepisoval na různé části těla. Svět je nespravedlivý, my se celej večer dřeme na podiu, po nocích skládáme nové songy a holkám se pak zvěčňuje na pupík náš osvětlovač… :-).
…a ještě bych chtěl dodat, že ten ukrutně srandovní nápad (viz. poslední fotka v galerii), postavit mi můj luxusní klávesový stojan mezi pou?ové atrakce, tak to mi nepřišlo ani trošku vtipné… Nevím, kdo to přesně udělal (tipoval bych to na Afroše), ale vaše nápady, pane, se mi zdají pěkně vypečené. Málem jsem ho tam díky tomu zapomněl. :-)

Peřimov

Venkovní hraní jsme definitivně ukončili v sobotu 3.září v Peřimově. Počasí vyšlo, lidí dorazilo hodně, takže není co dodat – prostě paráda. Děkujeme všem za návštěvu.
Teplé večery pro letošek zřejmě definitivně končí a my se na Vás již zanedlouho těšíme v nějakém útulném sále. Ahoj.

Koláč pod pantoflem :-)

V pátek 23.září do toho „prásknul“ náš dlouholetý kamarád a bubeník Láďa Kolačný.

Vy se vážně berete, jako muž a žena
Stejně spolu žijete, takže žádná změna

Pryč jsou léta jalový, dnes řeknete si ano
Potvrdíte veřejně, co se dávno stalo

Ve věži na radnici, teď pro Vás bijí zvony
Téměř jako na bicí, znějí tyhle tóny

Plné srdce lásky, po anglicku love
To vám přeje partička, jenž se soumrak zove :-)

...tatínku, co jsi to udělal ? :-)

Bělá pod Bezdězem - prvně s Kukym

V sobotu 24.září nás čekalo hraní v Bělé pod Bezdězem v klubu Koule. Naše dívenky se asi zalekly názvu tohoto podniku a obě dvě nám ochořely. Vendulka orálně, Adélka skrze dolní potrubí. Vendy nakonec přislíbila, že nám bude alespoň řídit, ale zpěv nezaručuje, jelikož má značně napuchlý zmíněný orgán. Nakonec s námi odzpívala obě dvě série a mnohem větší problémy měla naopak s řízením, jelikož vytahovat ve 4 ráno z auta naše polomrtvá těla, tak na to musí být skutečně silná nátura. No a jak to celé probíhalo. Krásné babí léto nám hřálo do auta, když jsme se v podvečer řítili do Bělé. Zapadající podzimní slunko, nad hradem Bezděz, poskytovalo úžasnou podívanou. Ze začátku jsem řídil já, ale řidičské nadšení mi vydrželo pouze k první benzínce. Do Koule jsme dorazili již za tmy, následovala krátká zvukovka, pivko a pak naše cca dvouhodinové vystoupení, ve kterém jsme si prvně veřejně vyzkoušeli nového bubeníka Františka. Repertoár se naučil bravůrně, ač na to měl pouze jeden měsíc. Navíc dost významně snížil věkový průměr souboru, a tak bylo na baru rozhodnuto, že si ho necháme :o). V hudební knize rekordů máme zřejmě první příčku v počtu bubeníků. Fanda je letos již pátý bubenec, který se nám usadil za škopky :o).
Na podiu nás mezi tím vystřídala kapela Morčata na útěku. Nutno uznat, že to klukům hrálo i zpívalo velice dobře, bohužel svoji kariéru založili na převzatých hitech, které pouze opatřili vulgárními texty. Nicméně zřejmě našli díru na trhu, jelikož mají poměrně širokou fanouškovskou základnu po celé republice. No, naštěstí tu stále ještě máme pár kapel se svoji vlastní tvorbou, ale není nás mnoho :-). Během večera jsme na sále potkali dokonce pár lidí až z naší domoviny, tedy z Roztok. Ti byli překvapení víc než my, jelikož oni přijeli na Morčata a o našem vystoupení neměli ani zdání :-). Kamarád Bob mi povídal, že nás slyšel prvně v životě. Je to docela paradox, že kolega ze stejné vesnice nás premiérově spatřil hrát až 100km od rodného baráku a navíc vůbec nevěděl, že tam hrajeme :o).

Kruh

Další z řady nezapomenutelných mejdanů se odehrál v úterý 27.září v Kruhu. My už asi budeme hrát jenom v tejdnu, páč to jsou fakt nelepší večírky. Počáteční technické problémy s Moclošovou kytarou byly naštěstí celkem rychle vyřešeny a nebejt ukrutné kocoviny, tak ani nevím, že jsme včera někde hráli :o). Víc se rozepisovat nebudu, neb za malou chvíli odjíždím nočním expresem do Tater na podzimní expedici. V telce furt strašej s nějakejma medvědama, ale když víte co dělat, tak se není čeho bát…

Záhoří

Co k tomu říct? Veliké překvapení z naší strany. Nebudeme zastírat, že jsme v sobotu 8.října jeli do Záhoří s jistými obavami. Přeci jenom tu budeme hrát prvně a ani v nejbližším okolí jsme nikdy nehráli, takže strach z nízké návštěvnosti byl vskutku na místě. Jediné co nás uklidňovalo, byl fakt, že na první koncert skupiny The Beatles přišlo necelých 30 lidí. Veškeré obavy naštěstí byly zbytečné, sál se slušně zaplnil již od první série a publikum naše úchylné kousky přijalo velmi vřele. Poděkování si zaslouží i přátelé z Kruhu, z Roztok a z Víchové, kteří nás přijeli podpořit. Se svojí obligátní lahví hruškovice dorazil i fanklub :-) z Kláštera u Mnichova Hradiště. Ač to sem kluci měli cca 50km, tak různejma zkratkama najeli neuvěřitelných 130km (zřejmě se ptali na cestu naší Adélky…).
Po všech počátečních peripetiích (v Koš?álově na benzínce neměli lahvovou Plzeň) jsme nakonec zdárně dorazili do Záhoří. Přivítala nás perfektně zaplakátovaná a zabilboardovaná obec, ve které se nacházel nádherný a útulný sál. Na sále bylo vymazlené podium – celé obehnané kulisama z pohádky. Hned vedle kláves jsem měl namalovanou kadiboudu, takže jsem si ihned vzpomněl na Cimrmanovo desatero pro amatérské divadelníky – „nikdy se nesnaž vstupovat do nakreslených dveří“. Zábavka proběhla se vší parádou až na ten závěr. Domorodci si mě vybrali (asi jsem vypadal smutně) a lili do mě panáky horem dolem. Matně si ještě pamatuju, že jsme si nad ránem objednali řízek s bramborovým salátem, ale pak už nevím nic, zřejmě se děla vůle boží. Díky tomu zde končí mé vyprávění a zbytek si musíte domyslet. Těšíme se na příště, ahoj.

Libštát

Když jsme si to v sobotu 22.října valili do Libštátu, všichni jsme se v autě shodli, že máme skvělou náladu a to je základ úspěchu. Jedinou slabinou bylo, že jsme nesehnali řidiče a tak Choman nelenil a obvolal všechny taxikáře z okolí, jestli by nám někdo po zábavě neodtáhl káru s aparátem. Zjištění bylo šokující – v celém Semilském okrese není jediná taxislužba s tažným zařízením. Náladu nám to ovšem nezkazilo (možná jen trochu Chomanoj). Atmosféra na sále byla naprosto fenomenální, úžasné reakce publika a k tomu ještě brilantní zvuk a ďábelská hra světel Standy Beneše. Za bicími nástroji se Vám prvně na celovečerní akci představil Kuky. S jeho příchodem do kapely klesl věkový průměr Soumraku na polovinu a nejen díky tomu jsme dostali novou chu? do práce a ukrutnou energii do žil. Začali jsme pracovat na dalším cédéčku, věnujeme se i přípravě nového programu na příští rok a myslím si, že se máte na co těšit :o).
Nová éra Soumraku právě začíná…

Háje nad Jizerou a Bezno

Po právě proběhnuvším víkendu začínám mít vážné pochybnosti o své heterosexualitě… Páteční vystoupení v Hájích nad Jizerou se odehrálo bez větších problémů, jen zima na sále byla dosti nepříjemná. O to víc bylo zatopeno druhý den v Bezně. Naše tělesné schránky, na nichž se už podepsal mejdan nejeden, nejsou zvyklé na takovéto teplotní šoky a tak se u většiny z nás projevila hypertenze a s ní spojená dehydratace organizmu. Není tedy divu, že jsme cestou zpět tradičně okupovali čerpací stanici v Příšovicích, kde byly doplněny potřebné tekutiny. Většina průměrně inteligentních šimpanzů se v našem věku rozhodne skoncovat s kouřením. Nám ovšem připadlo, že je potřeba s tímto nešvarem naopak začít. Choman tedy koupil Marlbóra, řečeno slengem nás silných kuřáků tzv. „máčka“. Zatím jsme nasadili pouze mentolovou verzi, ale příště už určitě přitvrdíme. Cesta domů utekla ani nevím jak a v neděli dopoledne jsem se kupodivu probudil živej a dokocnce ve své posteli. Oči jsem měl sice ještě zavřený, ale přesto mi můj šestý smysl napovídal, že něco není v pořádku. Vedle mě leželo cizí tělo s Chomanovou hlavou, z úst mu vycházel nelidskej chrapot a ze všech ostatních otvorů jedovaté plyny. Otevřel jsem okno a něžně probudil nového spolubydlícího. Ten něco zahuhňal, ukradl mi z lednice Plzeň, nalil ji do sebe a zase usnul. Takhle se to opakovalo asi třikrát, než se mi povedlo ho vyhodit z kvartýru. Ach jo, kde jsou ty časy, kdy jsem si domů tahal holky…

Další fotky z Bezna

V sobotu 12.11. nás nafotil ještě Jarda Houštecký. Jeho krásné fotky si můžete prohlédnout, pokud kliknete SEM.
Díky Jardo !!!

Koš?álov

Další společný koncert s Lubošem Odhánělem a spol. proběhnul v sobotu 19.listopadu 2011 v Koš?álově. Večírek to byl povedený, popilo se (Aduš a Choman), kouřilo se (Moclik), tančili jsme (já a Wendy), prasečilo se (Kuky) a celkově byla výborná nálada. Kuky se velice rychle aklimatizoval v nové kapele a se Soumrakem se dokonale sžil. Dle fotek už dokonce stihl pochytit i naši malou kapelní úchylku… :-). Příští víkend se na Vás zase těšíme. Nazdar.

Fotoreport z Bezna v Boleslavském deníku

Roztoky

Roztoky je nejenom víska na úpatí Krkonoš, ale je to i název nového CD skupiny Schodiště, která toto album pokřtila ve zmíněné obci v sobotu 26.11. Cédo mohu všem doporučit, včera na mě řvalo celé odpoledne ze všech šesti repráků, které mám rozhozeny po bytě, a krásně mě vytáhlo z kocoviny :o). Ano, sobota byla náročná. Po energickém vystoupení „schodiš?áků“ nastala krátká zvukovka a pak už přišla na řadu naše partička. Pouze s jednou pauzou se hrálo téměř až do půl třetí. Během té krátké přestávky na mě volaly kočičky z první řady, jestli bych nemohl jít k nim. Gestem jsem naznačil Chomanoj, že je vše jak za starých časů a spěchal jsem dolů za děvčaty. S loveckým úsměvem a se zatáhnutým břichem jsem ladným skokem opustil podium. Snažil jsem se nedat na sobě znát, jak mi u toho louplo v zádech. Dívenky se kolem mě seběhly a začaly žadonit, jestli bych jim nemohl představit našeho nového bubeníčka. Nenápadně jsem do kapsy schoval fixu (podepisování asi nedopadne), zavolal jsem Kukyho a šel s Moclikem na vodku…

Karlovice

V sobotu 3.prosince zavítal Soumrak do rodiště slavného bubeníka Kukyho. Čekal nás tu malinkatý a útulný sál a samí příjemní lidé. Udělali jsme si krásnou předvánoční atmosféru, naše dívenky přivezly plné krabice s cukrovím, které poctivě pekly celé sobotní odpoledne. V šatně jsme si zapálili svíčky a uvařili horký čaj s vůní skořice. Moclik si oblékl červeného kulicha, Choman si do ucha vrazil prskavku a s blaženým pocitem u srdce jsme celý večer hráli tklivé Vánoční koledy. Bylo to krásné. Nevěříte ? Já taky ne. Takže jak to bylo. Holky žádný domácí cukroví nepřivezly, páč ho ještě nestihly koupit. Místo čaje jsme do sebe lili Rohozeckou desítku a vůni skořice nám vynahradila Božkovská vodka. Aby předvánoční atmosféra získala větší půvab, tak Choman sežral asi půlmetrovou klobásu, kterou pak na podiu proměnil v omamné plyny, v čemž mu dokonale pomáhal i Moclik. A místo Vánočních balad zazněl Ateista. Ale krásné to bylo :o). Cestou domů nás zcela výjimečně nezlákala ani benzínka, ani žádnej nonstop bár, ale udělali jsme si pěknej mejdan ve městě kruhových objezdů, tedy v Turnově. U spodního kruháče má totiž Turek úžasnej stánek s kebabem a fronty se tam tvoří i v půl čtvrté ráno. Není divu, protože jeho produkty jsou prostě vynikající.
Od nového roku jsem měl v plánu, že sem přestanu psát tyto články, neb to beztak nikoho nezajímá. Ale Kukyho mamina mě v sobotu za tyto slohové práce pochválila, což mě vážně potěšilo. Jsem rád, že to alespoň někdo čte, takže se ani v příštím roce nezbavíte postalkoholových výplodů mého mozku… Všem odpůrcům se tímto omlouvám.

Mříčná

Rok 2011 je definitivně u konce a my jej, troufám si říci, důstojně zakončili ve čtvrtek 29.prosince ve Mříčné. Narvanej sál k prasknutí, od začátku až do konce, byl pro nás tou nejlepší odměnou za celoroční „práci“. My se na oplátku budeme snažit i v dalším roce nezklamat Vaši přízeň, které si hluboce vážíme. Na jaře (snad) porodíme nové cédéčko, dle předpovědi starých Mayů už bohužel poslední. Objedeme opět všechny sály v širokém okolí a spolu s Vámi prožijeme další nezapomenutelné chvíle a následné kocoviny. Jiné to už prostě asi nebude :-). Všem ještě jednou moc děkujeme za neskutečnou atmosféru ve Mříčné.
Také bych chtěl vyzdvihnout všechny dobré duše, které na podium nosily nalezené předměty (mobily, šperky…). V dnešní době je to obdivuhodný až šlechetný skutek, najít něco na sále a nenechat si to pro sebe, ale předat to zodpovědným lidem (na podium). Díky Vám mám konečně nový mobil a Choman náušnici v pupku :-). Né, vážně díky !!! Dále si poděkování zaslouží Michal ?míd, který o mříčenské akci sepsal pěknou reportáž, kterou si můžete přečíst TADY. V neposlední řadě musíme smeknout klobouk před neúnavnou pořadatelkou Janou, že se tuto akci nebála uspořádat ve všední den. No a samozřejmě obrovské díky patří i všem lidem, kteří se celý rok kolem kapely pohybují, ačkoliv to na podiu není vidět, ale bez nich by náš soubor nebyl plně funkční – jmenovitě tedy Afroš za mixpultem, Jirka za světelným pultem, fotografové Aneta, Hadicák, Brašule, grafické práce Vrá?a Horčík, webmaster Lukas, obětavý řidič Jirka Ginzl, díky za toleranci všem našim blízkým a … snad jsem na nikoho nezapomněl. Dost děkování, další rok je prostě v řiti, jinak se zas tak nic zvláštního nestalo. Na Silvestra se krapet nalejeme, druhý den ráno „tabula rasa“ - a jedeme nanovo… :-).