Jilemnice

Na rozjezd hudební sezony 2012 jsme přislíbili účast na třech maturitních plesech. První z nich se odehrál v pátek 27.ledna v Jilemnici. Kulturák narvaný krásnými děvčaty, no radost pohledět. O přestávce jsme museli dveře u šatny zatarasit židlemi, jinak bychom si od holek vůbec neodpočinuli…
Ovšem musím pokárat celou kapelu, jelikož všichni odmítli obsolvovat nočně-ranní tour po jilemnických barech a Moclik mi dokonce nelenil napsat hnusnou SMS „vole tahni domu, vlak uz ti davno ujel…“.
Ještě jedna čerstvá informace ohledně nového céda – 26.2.2012 začínáme nahrávat. Můžete se těšit na 11 zbrusu nových rockových, ale i něžných a částečně úchylných písniček. :-)

Jilemnice

V pátek 10.února jsme hráli opět na maturitním plese, opět v KD Jilemnice a opět pro místní Gymnázium. Klika je, že nejsme pražská kapela. Umíte si představit, kolik tam musí mít gympl tříd?

Semily

ISŠ Vysoké nad Jizerou si nás pozvala na svůj maturitní ples, který se konal v pátek 24.února v KD Semily. V šatně nám připravili nebývalé překvapení v podobě občerstvení – plný stůl jídla a pití, výborné smaženky, tatranky, perlivé i neperlivé vody, ale HLAVNĚ – pod stolem byla bedna plzeňského piva. Děkujeme učitelům a studentům za toto milé pohoštění. Všem Vám přejeme zdárný a hladký průběh zkoušek z dospělosti a pokud se náhodou něco nepovede, tak nevěšte hlavu (ani tělo), ono to nějak dopadne. V podstatě se ještě nikdy nestalo, že by něco nějak nedopadlo… :-)

Roztoky

Tradiční maškarní veselice se konala v sobotu 3.března 2012. Roztocký sál se otřásal v základech pod tíhou decibel vycházejících z beden Standy Beneše. Mimochodem jsme zvukařovi složili poklonu, že jako výrazně zhubnul, načež nám odvětil, že už musel, jelikož měl při sprchování suché nohy… :-). Za světelným pultem jste mohli vidět Jirku Brodského, kytaristu z kapely Luboše Odháněla, a aby těch slavných lidí nebylo málo, tak se na nás přišel podívat i Jimi Hendrix. Premiérově jsme Vám zahráli i několik písniček z cédéčka, které právě natáčíme, tak snad se líbily...?
Zážitků spousta, jen ta paměť už není, co bývala, takže tímto můj popis akce končí. Mrkněte do fotek a pokochejte se krásnými maskami. Já jdu na pivo s přítelem Alzheimerem…

Havířov

Je krásný slunečný den – čtvrtek 22.března 2012. Kapela Soumrak se v pravé poledne naskládala do dodávky a vyrazila směr Havířov, kde se koná čtvrtfinálové kolo soutěže Radegast líheň. Volantu se dobrovolně chopil starý trucker Moclik, aby tak zavzpomínal na časy, kdy brouzdil s kamionem celou Evropou. Nálada v autě byla výborná, pod nohama se nám hromadily prázdné lahve od plzeňského moku, který stál na jedné benzínce 21,- a na druhé 39,- kaček, zajímavé… V podvečer jsme konečně dorazili do Jazz clubu, kde se má vše odehrávat. Sledoval jsem chování ostatních muzikantů, kteří přijeli krátce po nás. Popíjeli džus, colu a ti odvážnější Red bull. My jsme se už předem dohodli, že se budeme chovat tak, jako kdykoliv jindy. Na podium jsme si tedy každý vzal pivo, pouze řidič to odfláknul desítkou. Zahráli jsme co jsme uměli a porota nás za to odměnila krásným druhým místem, což je pro nás dostatečné uznání (v tomto kole soutěžily dvě kapely – poznámka reakce...). Cesta domů, neboli spanilá jízda, probíhala poklidně. Hukot noční silnice občas prořízlo něčí chrápání a následné klůtání lahvového piva. Naštěstí se nás do budoucna tyto dálkové cesty netýkají, páč na to nestíháme vydělávat… :-)

Závěrem bychom chtěli MOC poděkovat firmě DS LOGISTIC za zapůjčení auta. Vážíme si toho. Díky !!!

Libštát

Ačkoliv se nyní věnujeme nahrávání nového cédéčka víc, než čemukoliv jinému, přesto jsme si v sobotu 31.března „odskočili“ zahrát do Libštátu. Akce to byla povedená, i když to na začátku vypadalo, že si budeme hrát sami pro sebe, během první série se to sešlo a byla sranda, jako vždycky.
Popíšu Vám nyní příběh, který s Libštátem zdánlivě nesouvisí, ale ve finále zde jisté propojení najdete… Minulý týden jsme jeli hrát do Havířova, cesta dlouhá, ale v autě bylo veselo, tak nám to pěkně utíkalo. Abych někde neztratil mobil, dal jsem si ho do Vendulčiny kabelky. Po nějaké době jsem si ho chtěl vzít a jal jsem se tedy úkolu nelehkého – najít ho. Dámské kabelky, jak je dobře známo, obsahují strašně moc věcí, z nichž je asi 90% naprosto nepotřebných. Mimo půlky drogerie, skládacího kola, nafukovacího Karla a podobných předmětů, jsem z kabelky vytáhl krásné kalhotky s provokativní růžovou kraječkou. Bohužel byly čerstvě vyprány, tak jsem si s nimi jen chvilku pohrál a vrátil je zpět do kabely. Asi za tři dny píše Moclik následující SMS Vendulce: „nechala sis v autě cigarety a „růžový“ kámoše“. Vendulíně málem vypadl mobil z ruky a s uzarděním odvětila, že si vše vezme na příštím kšeftu. Jenže na to furt musela myslet, jaké se mohlo stát voux pais, kdyby to u Moclika našla třeba manželka. Druhý den to už nevydržela a napsala Moclikoj toto: „neměl jsi nějakej průšvih kvůli těm mým kalhotkám ?“. V tu chvíli Moclik nevěděl ani jakej se píše rok a více už neodepisoval. Prostě si myslel, že došlo k omylu a Vendula mu poslala textovku určenou pro někoho jiného… No a v sobotu na hraní, jako by nic, předal Mocloš naší zpěvačce její cigarety a „růžový“ kamarády – tedy platíčko IBALGINU…

Přepeře

Divoký koncert nás čekal v neděli 8.dubna v Přepeřích u Turnova. Hned po příjezdu jsme zjistili, že se do totálně narvaného kulturáku už prostě nevejdeme a tak jsme vystoupení Vypsané fixy prožili v přilehlé hospůdce. O půlnoci jsme zmíněnou kapelu na podiu vystřídali, což byl úkol nelehký, neb jejich energické vystoupení nelze ani popsat. Malinko nás trápila obava, že po Fixe většina lidí odjede domů, ale nestalo se tak a až na ukrutné vedro to byl vskutku báječný večer.

Oznámení

Máme pro Vás jednu novinku, bohužel nás z osobních důvodů opouští (cca na dva roky) Vendulka. Původně jsme chtěli hledat novou zpěvačku, ale Adélka se rozhodla, že to s náma zvládne sama.

Karlovice

Filipojakubská noc nebo též Beltine, lidově Pálení čarodějnic, se odehrává už od dob starých Keltů vždy 30.dubna. Po celé zemi se rozhoří tisíce ohňů a lidé odnepaměti věří v magičnost této noci. Něco na tom asi bude, páč si druhej den nikdy nic nepamatuju… Letos jsme strávili krásný teplý večer v Karlovicích. Z jedné strany nás do červena rozpalovala mohutná vatra a ze všech ostatních stran neúnavné halogeny našeho osvětlovače. Na podiu se teplota pohybovala okolo 40st., ale to nic nemění na tom, že jsme si večírek náramně užili. Poprvé, po dvou letech, jsme hráli bez Vendulky, nicméně naše Adélka se rozhodla, že to udejchá sama a omezila kouření na 1 cigaretu za 10 minut :-). Cestou domů nás stavěla hlídka „pomáhat a chránit“. Chtěli pouze zkontrolovat doklady od vozidla, ale když viděli, že Choman není schopný je ani vyndat z peněženky, tak se pousmáli a řekli ať pokračujeme v jízdě (podotýkám, že Choman neřídil). Díky všem za krásný a čarodějný večer v Českém ráji.

Brodek

V sobotu 19.května vyrazil náš pojízdnej cirkus do Brodku u Dětenic, kde jsme předskočili před kapelou Luboše Odháněla. Vděčnému publiku jsme naservírovali hodinovou ochutnávku z našeho jídelníčku a pak se přesunuli k přilehlému baru. Točenej Kozlik ze začátku malinko trkal, ale ve spojení s vodkou se na to nechalo zvyknout. Během pár hodin jsme se s Chomanem dokonale „vyresetovali“ :-). Večírek to byl ukrutně náročnej, život potulného muzikanta je boj, ale krásnej…

Dolní Kalná

Krásné a slunečné odpoledne vystřídala krutě chladná noc na Koupákfestu v Dolní Kalné, jenž se konal v sobotu 26.května. Při našem příjezdu zrovna dohrávala lehce punková partička JZD. Po nich následoval náš hudební blok, který si přijela poslechnout i Vendulka. Prázdné místo na podiu, které po Vendulíně zbylo, měla původně nahradit nová pěvkyně, z čehož nakonec sešlo, jelikož se Choman rozhodl, že začne zpívat. Po první zkoušce jsme nového vokalistu opět odsunuli o 5m dozadu a schovali vendulčin mikrofon. Dva roky utečou jako voda a Vendy se k nám zase vrátí :-). Po našem hudebním výk(r)onu jsme šli (čistě ze slušnosti) zkontrolovat, jak se zmíněné slečně zvětšily prsa a nutno dodat, že dost :-). Během této přeměřovací akce začala hrát kapela Debill heads, což byl evidentně hlavní tahák tohoto festivalu. Je to jedna z mála hudebních skupin, kde se člověk těší, až dohrajou písničku. Né snad kvůli tomu, že by hráli špatně, to naopak, ale způsob, kterým frontman uvádí další skladby, tak to je skutečný zážitek :-). Hodně jsme se pobavili…
Následně byli na programu Alibirock, což je domovská kapela Ládi Kolačného, našeho bývalého bubence a kamaráda. Při jejich produkci se do zbytku naší party už dala taková zima, že nepomáhala ani vodka. Sebrali jsme tedy saky paky a jeli domů. Respektive do hospody, páč nám připadalo, že máme strašnou žízeň. Tuto afterpárty už absolvovala pouze nejmladší část Soumraku, tedy já, Choman a Kuky. Prý jsme v hospodě dokonce i tančili…

Rockové Roztoky

Není nad to mít volný víkend a někam si vyrazit. Každý to řeší po svým, někdo jede na muziku, jinej na kolo. Vendulku napadlo, že by se mohla v sobotu 2.června vdát a Aleš Brichta se rozhodl, že si místo nás udělá volnou sobotu :o). Tak by se dal ve stručnosti popsat uběhnuvší víkendík. Takže popořadě. Svatba naší zpěvačky byla skutečně krásná, alespoň dle vyprávění ostatních členů kapely, kteří se obřadu účastnili.
V Roztokách mezi tím vrcholily přípravy na festiválek Rockové Roztoky, kde měl být hlavní hvězdou právě Aleš Brichta. Ten ovšem během pátečního vystoupení přišel o hlas a nebyl tedy schopen dalšího koncertu. Místo něj musel nastoupit Soumrak band, což byla sice slabá záplata, ale nikdo jinej nebyl ochoten zahrát za Alešův honorář :-).

A je to tady...

Naše třetí miminko právě spatřilo světlo světa. Těhotenství bylo náročné, 9 měsíců nervů, ale výsledek, doufejme, stojí za to. To ovšem musíte posoudit hlavně VY – naši příznivci a kamarádi.

A proč si koupit právě tohle cédo ???

Uslyšíte, co jste ještě vážně neslyšeli…
Překvapí Vás krásný booklet, plný veselých kresbiček :o).
Cena je příznivá – pouhých 100,- Kč.

Přejeme Vám příjemný poslech s úsměvem na rtu…

Rádi bychom poděkovali všem, kteří se na výrobě podíleli:

Milan Lamač – rekording, mix, mastering
Jiří Brodský – rekording
Gabča Petráková – ilustrace
Vráťa Horčík – grafika, cover design

Svojek

Svoječtí hasiči pojali své 130té výročí skutečně velkolepě. Vybudovali úžasný areál, sezvali spoustu kapel z okolí a v sobotu 9.června uspořádali celodenní festival. V průběhu našeho vystoupení se z podia stalo doslova peklo, neb zapadající slunko nám pralo přímo do kedluben a jen díky stálému přísunu piva se to dalo vydržet. Já jsem si střihl osobní rekord – během hodinu a půl dlouhého hudebního bloku jsem do sebe stihl nalejt 4 kusy :o).
Děkujeme pořadatelům za pozvání a až budete zase slavit kulatiny (třeba 200 let), tak Soumrak milerád přijede zahrát :-).

Kvízová otázka na závěr: Kdo mi prozradí, jak jsem se dostal domů, ten má u mě velkou vodku… V neděli jsem tuto otázku položil Chomanoj a odvětil mi, že on šel domů pěšky a v Tampli jsme ho prej nabrali do auta, které řídila jistá kamaráda. Zmíněné kamarádce tedy vzápětí píšu děkovnou SMS, ale odepsala, že mě a ani Chomana domů rozhodně nevezla. Tak teda vlastně ani nevím, jestli chci ještě něco vědět…

Bradlec a Nová Paka

Po dlouhé době krásný letní den s tropickými teplotami. Možná právě tato přírodní anomálie, spojená se spoustou dalších akcí v okolí, se poznamenala na slabé návštěvnosti v obci Bradlec u Mladé Boleslavi, kde se v sobotu 16. června konaly již od rána obecní slavnosti. Akce to byla úžasně zorganizovaná, spousta atrakcí a výborného občerstvení, klobouk dolů před pořadateli. Náš hudební set proběhl v odpoledních hodinách a pak jsme se pomalu přesunuli do Nové Paky.
Během přejezdů se v autě ledacos probere a každý si přidá k dobru nějakou tu historku. Choman tentokrát vyrukoval s tímto příběhem: „V tejdnu mně pod auto skočila kočka. Byla zamotaná do nějakýho zelenýho špagátu. Po chvilce přemýšlení mi to došlo - chtěla se pověsit, ale přetrhnul se jí provaz, tak se rozhodla spáchat sebevraždu skokem pod auto, to je jasný…“.
V Pace jsme svým vystoupením zakončovali Slavnosti slunovratu, což je vyhlášená akce v celém okolí. Bouře, která se přehnala přes podkrkonošský kraj, Paku naštěstí jenom lízla. Došlo k lehkému časovému posunu, ale o to dýl jsme potom hráli. Zvuk na podiu byl bohužel dosti žalostný, ale snad alespoň „ven“ lezlo něco trochu srozumitelného… :-)

Třtěnice a Horní Sytová

Sobota 30.června, začínají prázdniny, ve stínu je 35 stupňů a pivko zteplá dřív, než ho stihnete otevřít. Ve Třtěnicích jsme ještě ani nestačili vylízt z auta a pořadatelé se k nám již řítili s čerstvě natočeným Staropramenem, to bylo hodně příjemné přivítání :-). Vystoupení se nám malinko protáhlo, takže do Horní Sytové jsme přijeli krapet později, za což se všem návštěvníkům moc omlouváme. Nicméně jsme hráli o to dýl a do pelechu jsme uléhali již za ranního kuropění. Adélka možná ještě krouží v Úlibicích po kruháči a hledá značku "konec kruhového objezdu" :-).

Slavnosti Svijanského piva

Na XXIII. ročníku této velkolepé akce se sešlo neuvěřitelných 16 tisíc lidí. Ještě v den konání slavností, tedy v sobotu 14.července, jsme nevěděli, zda-li budeme schopni odpoledního koncertu. Náš basmen byl totiž nezvěstný. Našel jsem ho až hodinu před odjezdem. Oznámil mi, že je v pohodě, ale nemůže řídit. Odvětil jsem, že to nevadí, hlavně, že můžeme vyrazit. Postupně mi začalo docházet, že dnes pojedu pouze s Chomanem, takže vlastně musím tak nějak nečekaně a neplánovaně do řiti řídit já… On svijanský Vozka není špatný nápoj, ale že bych na něm nějak ujížděl, to se říct nedá. Koncert proběhl ve vší parádě, úžasný zvuk a skvělé publikum. Vůbec jsme nečekali, že v takto brzkých odpoledních hodinách přilákáme toliko posluchačů. Díky všem !!!

Bělá u Staré Paky

Koncertovat v této obci nám prostě není přáno. V sobotu 28.července jsme zde měli hrát již potřetí, bohužel se zatím ani jedno vystoupení neuskutečnilo. Pokaždé nás vypeklo počasí. V roce 2008 jsme odehráli jednu sérku a pak se přihnalo tornádo. V roce 2010 jsme akci zrušili po telefonu, jelikož chcalo celý den. No a letos se odpoledne zatáhlo, následná bouřka polámala stromy v celém okolí a potrhala dráty el. vedení. Některé přístupové komunikace byly uzavřeny, nicméně jsme se do Bělé oklikou dostali, ale po dohodě s pořadateli jsme akci odpískali, jelikož nešla elektřina a blížila se další bouře. Všem, kdož se v sobotu chystali, se moc omlouváme, snad to příště konečně vyjde.

Vrchlabí a Brodek

V sobotu 11.srpna nás čekal krásnej, ale náročnej dvoják. V odpoledních hodinách jsme vystupovali ve Vrchlabí na Krkonošských pivních slavnostech. Příjemná akce, spousta piva značek všemožných, ale hlavně se mi splnil dávný gurmánský sen. Už jsem o tom hodně slyšel i četl, Fanánek o tom dokonce zpívá v písni Kelti jdou. Ale ještě nikdy jsem to neviděl a ani neochutnal. Na ohni se totiž pekla kráva. Byl to tedy spíše mladý býček, ale luxusní pochoutka. Hovězí je totiž nejlepší maso na světě, kdybyste to náhodou nevěděli.
Dokonale nažraní a napojení jsme v podvečer naskákali do aut a přemístili se do Brodku u Dětenic. Malebná víska, na jejímž okraji hasiči budují úžasné zázemí pro konání zábav. Výborné publikum nás vůbec nechtělo pustit z podia, byla to paráda. Holky za barem mě dostaly do kolen hláškou – „ty máš svaly, já mám kozy…“ :-). Po produkci do mě začali domorodci lejt vodku a to neměli dělat. Od té chvíle si už nic nepamatuju. Mám pouze výjev z nějaké benzínky, kde jsem si evidentně koupil plzeň, neb lahev mi druhý den ležela vedle postele a zřejmě jsem si dal něco s kečupem, páč triko i kraťasy vypadaj, jako kdybych někoho brutálně zavraždil. V neděli jsem se ještě dozvěděl, že jsem nezaplatil ani zvukaře, ani osvětlovače, ani gigantický účet v Brodku na baru… Punks not dead. :-).

Dolní Sytová

UF… Máme za sebou opět víkend plný rokenrolu, srandy a alkoholu. V pátek 17.8. se nám vdávala Adélka. Obřad to byl krásný, hostina velkolepá a následný večírek bych tady nerad rozmazával. Fotky ze svatby, na kterých je celá kapela ve společenském oděvu (!!!), budou snad brzy k vidění.
Sobotu jsme si každý užil po svým. Adélka si uspořádala post-svatební mecheche a zbytek souboru se porůznu léčil z kocoviny (většinou po hospodách), abychom nabrali síly na nedělní křest.
Pouťové dozvuky v Dolní Sytové U Splavu se letos konaly 19.srpna. Akce se zúčastnilo více jak 300 úžasných lidiček, kteří spolu s námi zapili naše třetí dítko. Kmotrem CD byla pani Jani spolu s panem Afrošem. Na podiu jste dále mohli vidět spoustu hostů, například naší těhotnou členku Vendulku, dále Mílu Lamače a také Jirku Brodského. Všichni si s námi zahráli a zazpívali pár písní a ve skvělé náladě jsme se propili až do pondělního rána. Děkujeme milým hostům, děkujeme návštěvníkům, pořadatelům a všem, kdož se přišli v neděli pobavit v rytmu Soumrak. Ještě nesmím zapomenout pochválit naprosto unikátní gulášek, který mi nad ránem velice pomohl. Díky !!!

Lužany

V pátek 24.srpna jsme zavítali na úžasnou akci MotoLužany 2012. Naše produkce odstartovala ve dvě hodiny ráno, bohužel přesně v ten moment začalo taky silně pršet. I přes tuto nepříjemnost zůstalo pod podiem dost lidí a mají náš velký obdiv, že vydrželi až do konce. Motorkáři jsou holt drsní chlapíci a pár kapek je nezaskočí. Díky všem !!!

Soumrak jak ho neznáte...

Fotky z akce

Mříčná

Tato akce se měla původně konat v sobotu 1.září. Chtěli jsme se ve Mříčné na hřišti rozloučit s prázdninami a vlastně i s létem. Jenže to samé napadlo spoustu dalších pořadatelů v okolí. Akci jsme tedy strategicky posunuli na pátek. Asi měsíc nepršelo, tak to by v tom byl čert, aby konečně nekáplo. Káplo. A dokonale, v podstatě v pátek chcalo už od rána až do večera. Bigbeat byl tedy přesunut pod střechu, do Lihového domu. Krásné to bylo. Buchty (tvarohové), gulášek, chlebíky s gothajem, sejkory, ženy, chlast a rokenrol… Co víc si přát. Akorát ta cesta domů v šest ráno pěšky, tak to bych si příště klidně odpustil… Díky !!!

Jičín a Mšeno

Když se daří, tak se daří! V sobotu 15.září nás čekal dvojáček, takže celý den strávený na cestách. Na basu s námi dnes bude hráti kamarád Míla Lamač, jelikož Choman nemá čas. Aby vše proběhlo dle plánu, nařídil jsem si budíka na šestou ranní, sedl do tranzita a rozjel jsem se po všech koutech nabrat ostatní členy kapely. První problém nastal v Zelených hájích, kdy jsem z nenadání pocítil prudký tlak v podbřišku, což je neklamná známka těhotenství, nebo průjmiku. Bé bylo správně. Za ranního kuropění sem tak-tak doběhl do lesa… No nic, jede se dál. Nyní musím naložit Mílu a pak jedeme za Turnov pro Moclika. Zde si Milan vzpomněl, že nemá klíče od zkušebny a bez aparátu se blbě hraje. Rychlý přesun tam a zpět a už frčíme pro Kukyho, kterej má čekat v Sedmihorkách u silnice, abychom se nezdržovali. Kuky nikde a telefon nedostupný. Našli jsme ho až doma v Karlovicích, jelikož se v pátek krapet zlil a zaspal :-). U Jičína na benzínce už hodinu čekala zmrzlá Adélka, která kupodivu našla Jičín. Naše dívenka zrovna dnes slaví narozeniny, tak si přivstala a napekla nám plnou mísu řízků a buchet. To byla úžasná snídaně po těchto ranních stresech. Vše jsme nakonec stihli, odehráli ranní set na jičínském náměstí a pomalu se začali přesouvat do Mšena, kde odpoledne hrajeme na motorkářským srazu.
Pivko na benzínce a frčíme dál. U Sobotky jsme píchli kolo, což by nebyl až takovej problém, jenže to by nebylo ono. Tranzit má rezervu umístěnou pod autem a za ty roky prostě přirezla k podvozku a nešla sundat ani násilím. Tohle má u mě Henry Ford schovaný. Naštěstí tu byl Adélky manžel, řečený Hadicák - profesionální to hasič a odborník na krizové situace. Ihned nám navlíknul reflexní oblečky, Kukyho poslal usměrňovat dopravu, sám sedl do auta a frčel za Boleslav ke známému půjčit kolo z jiného Tranďáka. S Moclošem zatím sundáme proskřípané kolo. Moclik vlezl pod auto, zabral a… Praskl hever. Hadicák nelenil a spolu s novým kolem přivezl i nový hever. Jenže to kolo bylo asi o 10 čísel větší než to původní. Naštěstí jsme ho tam narvali, auto jelo sice trochu nakřivo, ale jelo. Do Mšena jsme dorazili doslova v poslední minutě. Motorkářům se naše vystoupení snad líbilo, alespoň dle ohlasů a počtu prodaných CD. Jdeme si konečně dát zasloužené pivko. Na něj se naštěstí prohibice nevztahuje, jelikož si naše vláda je moc dobře vědoma toho, že kdyby tenhle národ vystřízlivěl, tak proběhne další defenestrace…
Co dodat na závěr. Vše se nakonec povedlo, ale byly to nervy. Poděkování si určitě zaslouží Míla Lamač, který se během dvou půlhodinových zkoušek naučil hodinový repertoár, což je skutečně obdivuhodné. Další dík patří Hadicákoj, jelikož bez něj bychom do Mšena vůbec nedojeli. Když se daří, tak se daří!

Natáčení klipu

Fotky z akce

Za ranního rozbřesku, ve čtvrtek 20.září, se celá kapela, spolu s technickým doprovodem (Jaroslav Houštecký - kamera, Pavel Plicka - foto, pavel Šimák - horolezecká technika), vypravila natáčet náš první profesionální videoklip. To by snad ani nebyl Soumrak, kdyby se vše obešlo bez problémů…
Vychytali jsme krásný podzimní den a vše vypadalo jako v pohádce. Vycházejícím sluncem osvětlený hrad Zvířetice, na nádvoří jsme si rozbalili proviant, Adélka všem nalila horký svařák a začali jsme s kameramanem Jardou Houšteckým ladit scénář. V tom mi zazvoní telefon, ozve se úřednice z MěÚ Bakov n/Jiz. a stroze mi oznámí, že rada města nám natáčení zakázala. Důvod nám prý nemusí sdělit. Konec. Na shledanou. Jen pro úplnost dodávám, že jsem na uvedený úřad poslal již 31.srpna písemnou žádost, respektive oznámení, že by jsme si na tomto veřejně přístupném objektu, kde se nevybírá vstup a může sem přijít naprosto každý, rádi natočili videoklip. No nic, každej to má v hlavě trochu jiný…

Rázem nás všechny opustila dobrá nálada a úsměv na rtu vystřídal smutek. Smutek nad arogancí moci. V hlavě se mi hned zrodila nová myšlenka. Zavolal jsem na obecní úřad v Syřenově, starosta nám okamžitě vyšel vstříc, stejně tak, jako správce hradu Kumburk a za hodinku už jsme se procházeli po hradbách zmíněného hradu poblíž Jičína. Správce nám dokonce umožnil vjezd auty až na nádvoří. Tímto bychom rádi poděkovali jak starostovi obce Syřenov, tak správě hradu Kumburk – vážíme si toho !!!
Natáčení se díky těmto přesunům protáhlo až do večerních hodin, malinko jsme vymrzli, ale výsledek bude stát za to. Zhruba za dva měsíce se můžete těšit na Adélku v hlavní roli černé – bílé paní a na zbytek souboru coby potulné muzikanty. :-)

Karpacz

Jelikož je doma prohibice, rádi jsme 22.září přijali pozvání do polského městečka Karpacz. Jedná se o krásné horské středisko na úpatí Sněžky. Ve vzduchu již byl cítit mrazivý příchod zimy, ale lidí se i tak sešlo dosti. Poprvé jsme venku zažili vytápěné podium, což bylo hodně příjemné. Svým rockovým setem jsme završili celodenní akci Dzień kultury czeskiej w Karpaczu. Na zpáteční cestu jsme vyfasovali lahev polského rumu, díky němuž nám cesta báječně utekla. Připadali jsme si jako zbojníci, rebelové a disidenti. Je to paráda dělat něco, co je zakázaný :-).

Roztoky

Na venkově se stále dodržují tradice našich předků, ač jsou v mnohém již značně odlišné, výsledek je většinou stále stejný – ostuda, žízeň a ráno depky… :-). V Roztokách se konala posvícenská tancovačka v sobotu 13.října a nás napadlo, že je to ideální příležitost pro natočení klipu k písni Holahou. Kamery se už ve dvě odpoledne chopil zkušený to rejža Vráťa Horčík a točil v podstatě vše, co viděl. Závěrečná postelová scéna definitivně odhalila moji sexuální orientaci, ale víc Vám prozrazovat zatím nebudu, těšte se na Vráťův výtvor, který bude jistě stát za to.

Záhoří

Fotky z akce

Sobota 20.října. Na severním svahu Kozákova se nachází obec Záhoří, vesnička jako z pohádky. Pohádkově tajuplná mlha zahalila celé okolí, když jsme opět po roce zavítali v tyto končiny. Na sále nás přivítalo podium s pohádkovými kulisami, posvícenské mecheche může začít. V pohádkově vonící kuchyni jsme do sebe narvali řízek s domácím bramborovým salátem, ale tím nabídka místních kouzel nekončila. Pocestní si mohli pochutnat třeba na svíčkové, kuřecích nudličkách, gulášové polívce… Z toho důvodu nechápu, proč v půlce večera přitančil před podium chlapík, který Moclikoj uzmul playlist a následně ho sežral. No zkrátka bylo veselo a konzumace Spišské hrušky, s milými domorodci, zakončila tento pohádkový večer.

Libštát

Sál místního kulturáku se v sobotu 17.listopadu zaplňoval pozvolna, ale nakonec se vše povedlo. Všem 150ti lidičkám děkujeme za účast.

Vítejte na novém webu

Konečně se nám podařilo zprovoznit dlouho slibované nové stránky této úchylné kapelky. Ano, možná se Vám zdá, že se tento web od starého moc neliší, ale opak je pravdou. Projděte si pěkně jednotlivé sekce a narazíte na spoustu vychytávek a novinek. Pod ikonkou Video naleznete zbrusu nový videoklip k písni Holahou. V Kronice se dočtete jaké měla tato partička nelehké začátky. Fotogalerie je také v novém kabátku. A mnoho dalších zajímavostí Vás čeká.

Ještě než se úplně ponoříte do světa Soumrak bandu, tak nám dovolte, abychom od srdce poděkovali všem, kdož nám s tímto webem pomáhají. O technický chod stránek se stará Lukáš Vodnárek. Vráťa Horčík má na svědomí veškerou grafiku. Kreslené obrázky mistrně ilustrovala Gabča Petráková a naše profilové fotky vyrobil Jarda Houštecký.
Tak, a nyní už se pohodlně usaďte, nová éra Soumraku právě začíná...

Karlovice

Fotky z akce

V nekonečném vesmíru plove planeta Země. Na této planetě se mimo jiné nachází kontinent Evropa. V samém srdci tohoto světadílu leží, kdysi bohaté, království České. Nejkrásnějším místem v této zemi je Český ráj. V centru Českého ráje se rozprostírá malebná víska Karlovice, jež leží na území středověké osady Přáslavice, která byla založena již kolem roku 1543. Právě zde, tedy v naprostém centru světa, vystoupila v sobotu 8.prosince kapela Soumrak. Povedená akce to byla, útulnej sáleček, výbornej gulášek – ostrej jako břitva, fajn lidi, zkrátka ideální kombinace.

A ještě aktuální zpráva z bulváru: Vendulce se dnes, tedy v úterý 11.12. v 1:57 ráno, narodil čerstvej chlapeček Šimon, vážící 3,43 kg. Všici jsou zdraví a my to jdeme zapít. Haleluja.

Mříčná

Fotky z akce

Za celý prosinec jsme neměli ani jednu zkoušku. Kdo by taky zkoušel, když má být konec světa. Jenže někdo něco zvoral, nebo blbě vypočítal, jelikož je tu sobota 29.prosince a my stojíme na podiu ve Mříčný. Na zvukovku se přišla podívat i čerstvá mamina Vendulka, která už se nemůže dočkat, až bude se Soumrakem opět hrát, zpívat a flámovat. Pochlubila se nám se svojí krásnou novou lahvinkou Rumu, a kdybychom prej během hraní náhodou měli žízeň, tak nám tu nechala mimčo. Nebo to bylo obráceně, to je jedno. Každopádně se nám námořnické pití velice šiklo, neb během večera se kulturáček naplnil až po okraj a na podiu se udělalo přímo pekelné vedro. A čím lepším zahnat žízeň, nežli teplým rumíkem. V jedné chvíli jsem si myslel, že konec světa právě dorazil.
Nikdo se nám tedy nemůže divit, že cestou domů jsme ještě navštívili nonstop bar v Jilemnici a nalili do svých uvařených těl pár Plzní. To je asi vše, co si z celého večera pamatuji...